Život je hra, kterou nemůžeme vyhrát. Můžeme si ale zvolit, jaký bude náš příští tah...

:o)

Jsem OK. Snad už... Jo!
 

Boty pro dva...

8. září 2008 v 18:58 | Pei... |  Můj milý deníčku, aneb Buranův život
Už jste někdy byli v kině? Na úplně super filmu? A chtěli tam byt navždy? Jojo... Ale film nikdy nemůže trvat do nekonečna... A už jste někdy meli vztah na kterým vám opravdu záleželo?!? Rve to srdce, že? To není z mojí hlavy... tohle napsal Pei a myslím si, že tímhle přesně vystihl moje a na 100% i svoje pocity, protože Pei je na tom ještě hůř, než já...

Hurá škola

Tak děti, prázdniny nám zkončily a teď je na čase opět zasednout do školních lavic a plni nově načerpaných sil se se vším úsilím vrhnout do bedlivého studia nové látky... To máme všichni radost!!! Kdo, že nemá radost? Ah tak, přeslechl jsem se. Hurá do školy!!!

Proč?

Dobrý den. Vítám vás u rychlých odpoledních internetových novin.
Z domova ( mého ):
1: Jsem nemocný.
2: Čtu hyperverzní knihu 120 dnů sodomy, psanou perem Markýze De Sade.
3: Miláčku neser.
4: Už nevím co psát.
Tak to byl rychlý přehled, v nedohlednu opět nashledanou.
PS: Šári, zkus si to sama, když prostě nemáš co psát, tak to prostě nejde . Děkuji za pochopení. Pa, miluji tě.

Kam dál